Adsorpční izoterma je vztah mezi tlakem a adsorpčním množstvím při konstantní teplotě. Vodorovná osa je relativní tlak (P/P0), což je rovnovážný tlak dělený saturačním tlakem. Relativní tlak může být 0 až 1 a P/P0 1 znamená, že ke kondenzaci adsorpčního činidla dochází v cele pro vzorek. Adsorpční izoterma je tedy měření adsorpční hustoty, která se stává vyšší než objemová (plynná) fázová hustota v důsledku interakce mezi adsorpčními a atomy pevného povrchu pod kondenzačním tlakem. Množství adsorpce na svislé ose je obvykle vyjádřeno jako V/ml (STP) g-1, které je vyjádřeno standardním objemem plynu (při 0 oC a 1 atm).
Obrázek ukazuje klasifikaci adsorpčních izoterm definovaných IUPAC. Druh adsorpční izotermy je určen velikostí pórů a povrchovým charakterem materiálu.
I(a): Materiály pouze mikroporézní (např. Zeolit)
I(b): Mikroporézní materiály (např. Aktivní uhlí)
II: Neporézní materiály (např. Neporézní oxid křemičitý a magnetický prášek) III: Neporézní materiály a materiály, které mají slabou interakci mezi adsorbátem a adsorbentem (např. Grafit/voda)
IV (a): Mesoporézní materiály (např. Mesoporous Silica and Alumina)
IV (b): Mesoporézní materiály s průměrem pórů menším než 4 nm (např. MCM-41)
V: Porézní materiály a materiály, které mají slabou interakci mezi adsorbátem a adsorbentem (např. Aktivní uhlí/voda)
VI: Homogenní povrchové materiály (např. Grafit/Kr a NaCl/Kr)
Obecně se v adsorpci dusíku nebo Ar zobrazuje hlavně izoterma typu I, II a IV
Odkaz
F. Rouquerol, J. Rouquerol a K. Sing, "Adsorpce práškovou a porézní pevnou látkou", Academic Press, Londýn, (1999).